Rozhovor s odbornou porotou po zasedání poroty XX. Ceny Bohuslava Fuchse
A.Š. Normálně bych se vás zeptala, jak se vám líbí naše škola. To teď bohužel nepřipadá v úvahu. Zeptám se ale, jaké máte celkové dojmy ze soutěže? Jaká byla úroveň prací, co jste viděli?
Lenka Holcnerová: Bylo možné vybrat kvalitní a zajímavé projekty, viz oceněné a vítězné. Zároveň mě zaujal počet projektů zpracovaných v týmu, ať už větším, nebo ve dvojici. Myslím, že to těm projektům prospívá.
Kateřina Špringlová : Já jsem byla velmi nadšená z prací hlavně prváků, protože za současných podmínek, kdy nastoupili k novému studiu, novým tématům, k něčemu s čím se nikdy nesetkali, jsou práce na velmi vysoké úrovni. Zvláště ten vítězný. Je za nimi vidět obrovské množství práce a množství odkonzultovaných hodin.
Martin Machů: Laťka je nastavena hodně vysoko a všichni jsme byli překvapeni kvalitou ateliérových prací. Velké týmy lidí byly schopné odvést společně velký kus práce, což je v dnešní době dost těžké.
Petr Malásek: Já bych ještě rozvinul myšlenku paní Špringlové, ohledně prací prváků. Musím uznat, že je to opravdu velký posun dopředu. My máme možnost porovnat, jak vypadal první ročník za nás a jak vypadá nyní. e to opravdu rozdíl. Jednak množstvím odvedené práce, ale i ze strany vedoucích a jejich zadání.
A.Š: A navíc v současnosti je ateliér už v prvním semestru studia, dříve to tak nebývalo. První ateliér následoval až za ZAR (Základy architektury) a ZAN (Základy architektonického navrhování) ve třetím semestru.
Poznali jste nějakým způsobem, že projekty nevznikaly klasicky ve škole v ateliéru, ale v online režimu zpoza obrazovek?
K.Š: Já myslím, že na některých to bylo poznat. Kdyby někteří studenti mohli absolvovat ještě jednu, dvě konzultace osobně. Stačilo by vzít konzultantovi tužku, udělat dvě čáry a by návrhu by to pomohlo. Hned by se octnul na jiné úrovni. Ale určitě to nebyl problém většiny.
M.M: Já to vnímám stejně a jsem překvapen, jak se takto dá fungovat v krizovém režimu. Některé práce držely opravdu hodně pospolu. Vypadá to, jako by ti lidé spolu seděli nonstop.
A.Š: Vnímali jste nějaké kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými ateliéry? Jak byste je popsali?
L.H: Ano, určitě byl vidět rozdíl mezi těmi špičkovými projekty, ze kterých část dostala ocenění, a projekty, které ani jeden z nás nevybral do svého užšího výběru. Náš výběr měl celkem velký průnik.
Nevím, jestli to vzniklo tím, že nebyla možnost naplno konzultovat, nebo jestli jsou některé ateliéry prostě slabší. Rozdíl byl určitě vidět.
A.Š: Rozumím, někdy to záleží na lidech, ale někdy je to i tím vedením.
M.M: Já to vidím podobně. Otázka je vedení ateliéru a potom ti studenti samotní. Pokud se už samotné téma zdá snadnější, může to vypadat, že nebude potřeba věnovat větší pozornost a úsilí. I při hodnocení ateliérů jsme se celkem shodli. A je pravda, že hodnocení napříč ateliéry bylo často dost rozdílné.
A.Š: Když byste měli porovnat ty nejlepší práce, je něco, co je spojovalo?
L.H: Všechny tři vítězné projekty měly podobnou grafickou úroveň. Nejen že byla kvalitní, ale všechny šli do takové zkratky a ilustrace. Pozoruju odklon od hyperrealistických vizualizací, za což jsem ráda.
M.M: Já bych ocenil imaginaci a obrazotvornost. Můžou v každém z nás vyvolat ještě něco dalšího. Dají se tam najít i další přesahy, zkratky a symbolika, nejen skrz grafiku.
A.Š: Přišla vám vypsaná témata dobrá a aktuální? Bylo tam nějaké, které vám chybělo?
L.Š: Já jsem o tom tedy takto nepřemýšlela, ale byla jsem překvapená urbanistickými tématy, to za nás nebylo. To mě velmi potěšilo. Mám pocit, že na to teď doplácíme, že to dříve nebylo dostatečně tematizované. To mě nadchlo.
M.M: Mně možná chybělo zaměření na nějaké menší měřítko. Návrh malého domu, lavičky, sochy, něco opravdu elementárního. Je dobré, že se studenti učí navrhovat i větší domy, ale je fakt, že v praxi se potom začíná zase z druhé strany.
I když je pravda, že ty výherní projekty k němu došly.
L.H: Souhlasím s oběma názory. Jsem ráda, že se řeší velké urbanistické projekty, město, kde populace mizí, drobné zásahy, proluky ve městě. V ateliéru Kristek-Sedlák jsou ta témata skvělá, studenti si je vybírali sami. Je jasné, že je stálo velké úsilí témata formulovat. Je možné, že projekty menšího měřítka se řeší potom v jiných předmětech, jako návrh stavebního prvku atd.
A.Š: Jak by podle vás měl vypadat ideální ateliér? Co by měl studentům nabídnout?
L.H: Zdravou konfrontaci a zábavnou spolupráci, že se do práce těšíte a zajímá vás, co ostatní studenti řeší.
M.M: Já souhlasím a to mi i souzní s tím, jaký ateliér jsme vybrali. Vybrali jsme ateliér Hora, ve kterém byla konfrontace, a ještě k tomu zábavnou formou, alespoň to tak vypadalo. Studenti byli stavěni do různých pozic. Architekt nebyl jen ten, kdo plní rozkazy shora, ale stal se i tím, kdo si zkusí sám svoje zájmy protlačit.
K.Š: Můj ideální ateliér by byl hlavně o osobnosti vedoucího, který by měl být charakterově silný a měl co předat.
A.Š: Co byste studentům doporučili do budoucna?
L.H: Mě by zajímala témata, na kterých se studenti i sami podílí. Myslím, že to pomáhá nad nimi více kriticky myslet. To mi chybí u některých zadání, kde jsou požadavky jasně dané, nebo se dokonce několik let opakují. Architekt by se měl na procesu podílet, ne jen plnit něčí požadavky.
K.Š: Já bych na to jen navázala něčím, co mě šokovalo, a to zadáním, které si pamatuji, že se řešilo i za dobu mých studií. Myslím, že na jednu stranu je potřeba zůstat nohama na zemi a na druhé být tvořiví a nadšení. Přála bych vám abyste se nenechali ničím znechutit a odradit a zůstali zainteresovaní.
L.H: Ještě mě napadá jedna věc, co mě celkem překvapila. Nikdo nereagoval na současnou pandemickou situaci. Čekala bych, že to možná někdo bude reflektovat ve svém projektu, ale možná bylo moc brzy na to, to začlenit do ateliérové práce.
To je možná otázka na studenty – reflektovali to nějak vedoucí v jejich zadáních?
P.M: Mně to přijde až fascinující, když se podíváte na zahraniční školy a jejich témata, bylo ta reakce vidět téměř všude. U nás ta odezva nebyla skoro žádná, to mi přijde fascinující.
A.Š: A otázka na závěr – jak jste vnímali pozvání do poroty CBF a jaké jste měli očekávání?
L.H: Pozitivně, díky za pozvání. Ráda jsem se s vámi setkala, škoda, že jen takto v osekané variantě. Samozřejmě jsem moc ráda. Je obdivuhodné, že jste to přes všechny překážky zorganizovali a díky za vaše nasazení.
K.Š: Já se samozřejmě přidávám a taky si toho velmi vážím. V prvních chvílích jsem si nebyla jistá, jestli budu mít k projektům co říct. Jsem ale nesmírně ráda, že jsem mohla nahlédnout dovnitř, co se na škole děje. Nadchlo mě to.
M.M: Já jsem byl hlavně zaskočen a příjemně překvapen. Jsem rád, že jsem se mohl podívat na jinou školu. Nikdy jsem na FA v Brně nebyl a nestudoval jako ostatní kolegové. Byla to pro mě nová zkušenost. Moje očekávání se naplnilo, projekty byly dobré a celou účast jsem si moc užil. Díky.
1.4.2021, MS TEAMS, vedla: Adéla Šoborová, přepis: Eva Truncová, korektura: Václav Heginger
Napsat komentář