Dokumentační centrum holocaustu na Moravě

Vítězný projekt XXII. CBF

Autoři: Karin Krettková, Matteo Marchese, Tomáš Müller

Vedoucí práce: mgr inź. arch Szymon Rozwalka

Projekt dokumentačního centra holokaustu na Moravě hledá architektonickou reakci na dodnes živé téma holokaustu. V rámci procesu nám jednak napomohla jednak literatura věnující se architektonické a sociologické stránce holokaustu, tak také exkurze do Katovic, Krakova a Osvětimi v první fázi semestru a exkurze do Berlína v části druhé. Přímé prožívání prostoru, v nichž se holokaust odehrával v kontrastu s prožitím muzeí a památníků, které se mu věnují bylo v rámci semestru skvělým zdrojem inspirace.

Díky četbě a rozborům knihy Modernita a Holocaust sociologa Zygmunda Baumana, jsme získali nový a méně naivní pohled na pozici holocaustu v moderní společnosti. Místo jako na exces, který se již nemůže zopakovat, nám Bauman ukazuje provázanost moderního myšlení se samotným holokaustem, na který se pak již nelze dívat jinak než jako extrémní vyústění moderního fetiše po dokonalém světě. Snaha o utopický svět bez kazu, je v současnosti patrná snad ještě více než před 100 lety, našemu projektu tak Bauman dal první pilíř, jímž je provázanost holokaustu se společností. Pomyslným druhým pilířem pak je uvědomění si aktuálnosti a přítomnosti těch samých problémů, které holokaust zapříčinily a uvedly v chod. I jako členové postmoderní, technologicky progresivní společnosti si můžeme všímat různých nebezpečných úkazů, tradic a vzorců chování kolem nás, které by mohli vést a často vedou k násilným činům. Jak snadné je v době internetu, naprosté mechanizace a digitální anonymity, nevidět člověka, ale pouze terč naší zlosti a frustrace?

V návaznosti na teoretický úvod tak navrhujeme strukturu, která se nebude pomocí formálních her tvářit cize, ani agresivně, ale naopak bude akcentovat již zmíněnou propojenost pomocí své otevřenosti a propojenosti s místem. Díky své formě je stavba podchozí a průchozí, nemá hlavní vchod ani východ, díky protažení myší díry a jejímu vyústění v centru stavby pak docilujeme přímého zapojení městské vitality do struktury.

STRUKTURA

Struktura slouží jako rámec pro děje odehrávané ve stavbě, umožňuje rozšiřování jednotlivých programů či jejich slučování. Voxely o velikosti 5x5x5 metrů poskytují dostatek prostoru pro libovolné programy. Svou konstrukcí struktura zároveň umožňuje budoucí expanzi.

PROGRAM

Programové voxely sestavujeme do bloků dle jejich veřejnosti a vzájemných relací mezi sebou navzájem. Výstavy jsou v těsném vztahu s trasou obětí a veřejnějšími voxely. blok kanceláří provozu muzea je propojen s prostory archivů, celou strukturou jsou pak proloženy prvky technického zázemí, sloužícím jako připomínka mašinerie.

MEMENTO

kontrastu s flexibilní čistou strukturou objektu n

avrhujeme konstrukci mementa, jakožto jediného pevného prvku stavby, které by právě pro svou symbolickou hodnotu mělo na místě setrvat, i kdyby už nebylo třeba muzea a dalších přidružených programů. Geometrie Mementa vychází z modifikace základních voxelů, odkazuje tak na deformaci systému, jíž byl holocaust.

MAŠINERIE

Nedílnou součástí holocaustu byla mechanizace a odlidštění určitých procesů, proto celou stavbou proplétáme prvky Mašinerie (parkovací věž, automatické archivy a mechanické šatny). Uživatelé objektu jsou tak celou dobu v kontaktu se silou, „která jede na samochod“.

Topologické schéma vycházející z našeho uchopení programu dokumentačního centra holokaustu pak má dvě úrovně. První řešící vzájemné relace mezi segmenty a programy mající vliv na celkové uspořádání stavby. Druhá podrobnější úroveň se pak zabývá relacemi mezi jednotlivými prostory, které řešíme pomocí systému příček a jejich výplní.

Komentář poroty:

Projekt je po všech stránkách dotažen. Kladně hodnotíme vyspělý metaforický koncept, ideové základy a spektakulární projevy v dobrém slova smyslu. Zajímavou myšlenkou byla i neukončenost struktury představující stále probíhající holokaust. Silnou stránkou projektu je čitelná forma prezentace a graficky zvládnuté provedení.

Diskuse